Kritika přístupu (nejen) Carla Rogerse

Opakuji popisek hlavičky: jedná se o hyper kritický pohled. Proč ten odkaz tady potom je? 1. psycholog se nejednou setká s ostrou kritikou svého / kolegiálního směru. 2. psycholog by měl rozlišovat, zda je tato kritika oprávněná, a měl by na ni být schopen logicky argumentovat. 3. měl by rozlišovat, od koho - z jakého zdroje - a za jakým účelem tato kritika pochází. Myslíte si, že jde v tomto případě o oficielní stanovisko Vatikánu? Co je na informacích z prezentace podle vás pravda a co ne?

(pseudo citace vytržena z kontextu: jedná se o zmínku o rostoucích znalostech věd studujících lidské chování,
 nikoliv Rogersova přístupu, jak by možná z výše uvedeného citátu vyplívalo. Už proto se při tom, když citujeme výroky v seminárních pracích, etc. odkazujeme na zdroj našich informací, jak se to v tomto případě nestalo... Uvedená "citace" je volným přetlumočením Rogersových myšlenek z 20. kapitoly knihy On becoming person - Rostoucí moc věd o lidském chování - tedy jakým způsobem může, nebo by mělo být s poznatky ohrožujících lidskou svobodu nakládáno. Více o této diskusi můžete nahlédnout také v dialogu mezi Rogersem a Skinerem.)

Původní zdroj pdf dokumentu naleznete zde. Převzato z www.cchr.cz. Ne že bychom stránky doporučovali ke studiu PCA, ale i s takovými názory (pan docent I. Plaňava by možná řekl: "s takovými bludy") se můžete při studiu nebo ve své praxi setkat.