Porodnictví

Dle Rogerse je následující ukázka ideálním příkladem aplikace na dítě zaměřeného přístupu ihned od jeho první samostatné existence na světě. Samozřejmě, průkopnictví přirozených porodů nemůžeme, ani nechceme "přiklepnout" myšlenkám Rogerse. Když se ale zamyslíme nad Rogersovou snahou o revoluční proměnu světa zítřka k lepšímu, je zcela logické, že je vhodné začít už od prvních okamžiků života. Zvlášť, jestli připustíme hodnověrnost některých teorií o formování budoucího charakteru dítěte v ranném období po narození. Osobně nesouhlasím s tím, že by rodiče nemysleli na pocity svého novorozeně, ale "polidštění" už prvního kontaktu s naším světem považuji za cennou úvahu.

 (následující ukázka je z knihy O osobnej moci, str. 35-37)

"Jak je možné začít takovýto vztah? Zatím co já jsem byl okouzlený horizontálním rozšířením člověka orientovaného přístupu do mnohých oblastí našeho života, jiných více zajímal jeho vertikální směr a objevovali vnitřní hodnoty zacházení s dítětem v průběhu celého procesu porodu jako s člověkem, který by měl být pochopený, jehož komunikovaní by mělo být brané s respektem a s kterým by mělo být zacházené empaticky."

"Zúčastněné osoby jsou především zaměřené na svoje vlastní pocity, a ne na pocity novorozence. Lékař dokončil porod - a je se sebou spokojený. Matka se usmívá, protože právě prošla těžkou zkouškou; slyší pláč svého dítěte a je na sebe pyšná. Otec je šťastný, že zplodil syna či dceru. Kdo se potom zaujímá o pocity dítěte? Nikdo. Předpokládá se, že je příliš předčasné, aby mělo pocity a reagovalo. Dítě zdvihnou za nohy, aby prudce narovnali páteř, která byla doteď stále ohnutá, plácnou ho po zadečku, aby ho přinutili dýchat, odstraněním pupeční šňůry ho zbaví alternativního zdroje kyslíku, často ho položí na studenou kovovou váhu, aby zjistili jeho hmotnost a potom ho zabalí do suché látky. Fotografie křičících, vyděšených a oslepených dětí, s kterými je zacházeno tímto obvyklým způsobem, jsou strašné."

"Francouzský lékař Frederik Leboyer to dělá jinak. ... Všichni dávají pozor, aby se nedotýkali hlavičky novorozeného dítěte, která při průchodu porodními cestami snášela nápor bolesti. Dítě je ihned položené na matčino břicho, na kterém může opět zakusit teplo, vnitřní zvuky a tlukot srdce. Při takovémto uložení dítěte není nevyhnutelné přestřihnout pupeční šňůru, což mu poskytuje dva zdroje kyslíku a vyhne se tak porušení mozku díky nedostatku kyslíku. Dítě po jednom či dvou výdeších začíná dýchat. Někdy taky na okamžik přestane, ale potom zas znovu začne dýchat vlastním tempem. Není to nebezpečné, protože ještě stále přijímá kyslík z placenty. Když pupeční šňůra přestane pulsovat - obyčejně po čtyřech nebo pěti minutách - dýchací aparát je v činnosti, dítě je uložené na druhém nejútulnějším místě (vedle matky) a začíná se hýbat a natahovat. Není nijak popoháněné. Respektuje se jeho přirozené tempo." (O osobnej moci, str. 35-36)


Alternativní porod doma 

Současné možnosti alternativních porodů a vůbec přístupu k novorozenci zde asi jednoduše nezhodnotíme. Mám tetu porodní asistentku, takže vím, že se snaží dělat co se dá (v rámci možností), to ale může být pro někoho nadstandard a pro někoho chabý přístup. Když se tak dívám na uvedený obrázek, debatovat si můžeme jak chceme, ale prožitek atmosféry porodu samotného nám to v žádném případě nepřinese.

Více o současném stavu porodnictví v ČR si můžete přečíst například zde, přímým odkazem http://www.rodina.cz/clanek1758.htm. A nakonec poopravím svůj názor, že atmosféru porodu nemůžeme alespoň částečně zakusit - tak tedy alespoň zprostředkovaně: http://www.emimino.cz/pages/story/5092.